Kulatý rok 2020 začal zdánlivě tak, jako každý předchozí. Začátkem ledna přišli tři králové, napadl nějaký sníh, i maškarní průvod a zábavu jsme si v únoru ještě užili.

Už v té době se ale začínaly čím dál častěji v médiích objevovat zprávy o výskytu tzv. nového koronaviru (později viru SARS-CoV-2 a nemoci COVID-19). Zprávy přicházely hlavně z Číny, velmi brzy ale i z dalších zemí a také z Itálie. Nový koronavirus s sebou přinášel onemocnění, které se často projevovalo respiračními obtížemi, ovšem v takovém měřítku, že se tomu nevyrovnala dlouho žádná chřipková sezóna. Šíření nové nemoci záhy postihlo celý svět a Světová zdravotnická organizace ji prohlásila za pandemickou. Většina států světa zavedla přísná bezpečnostní opatření, která měla zabránit šíření nemoci. Ve stejném duchu postupovala i česká vláda. Zakázala pohyb až na nejnutnější případy, nařídila nošení ochrany nosu a úst na veřejných místech, zavřela provozovny mnohých obchodů a služeb a všemožně se snažila zabránit tomu, aby prudký nárůst pacientů s respiračními potížemi a dalšími nemocemi zahltil zdravotnický systém.

Vznikaly různé iniciativy, kterak pomoci lidem, kteří si sami nemohou nakoupit, nebo ke kterým se nedostaly ochranné hygienické prostředky – lidé se svépomocí snažili třeba šít roušky. I v Hrbově a Svařenově takováto iniciativa vznikla. Chyběla i dezinfekce, kterou se různé instituce snažily i svépomocí vyrábět a lidem přidělovat.

Vedle toho ještě panovalo velké sucho a Kraj Vysočina zakázal rozdělávat ohně v přírodě.

Ještě před nástupem velmi přísných hygienických a bezpečnostních opatření jsem stihl nafotit Hrbov a Svařenov, poté už jsem se v obcích dlouho nemohl objevit – vláda zakázala zbytný pohyb mimo bydliště. S ohledem na to jsem samozřejmě prošvihnul Velikonoce a škrkání. A nekonalo se pálení čarodějnic (což se kvůli hromadění dřevního odpadu u kapličky ukáže jako problém až později během roku, protože halda dříví se tam nastřádá prakticky za dva roky).

I proto mírně zapadla informace, že se hasiči zbavili staré hasičské Avie, protože jim byla přidělena dotace na nový vůz.

V tu dobu jsem neměl možnost do Hrbova přijet, ostatně nouzový režim se týkal i mě a mé práce, takže během prvních týdnů a měsíců jsem stejně neměl tolik času věnovat se jiným povinnostem než pracovním. I tak se mi ale podařilo ve volných chvílích věnovat se alespoň mému koníčku – focení – a nabídnout jiný pohled na pražské ulice. Ty všichni známe přeplněné turisty, což se ovšem na jaře 2020 velmi rychle změnilo. Najednou nikde nebyli cizinci, nebyly trdelníky, nebyly suvenýry. Turisticky hojně navštěvovaná místa se prakticky vylidnila.

Ovšem jak šel čas a měnilo se počasí a epidemická situace v Česku, některá opatření se pozvolna zmírňovala. Tak se stalo, že se mohla uskutečnit svařenovská poutní mše v neděli 17. května. V tu dobu už jsem se mohl do Hrbova taky znova podívat a pout nafotit. Je to asi historicky první mše, kterou jsme si odbyli v rouškách.

V té době jsem taky postupně pozjišťoval, co a jak se dělo v Hrbově v posledních týdnech a měsících. A zjišťoval jsem to i v červnu 🙂 . Právě tehdy se výrazně proměnil ráz Hrbova, protože z jeho veřejných prostranství zmizelo velké množství stromů, které později nahradily nové. A zjišťoval jsem dál i v létě.

Epidemická situace do dění v celé republice a na celém světě znovu zasáhla na podzim. A tentokrát velmi výrazně. Česko vstoupilo do tzv. dalších vln onemocnění covid-19 a stejně jako většina všech států světa bylo nucené začít opět výrazně omezovat život. Opět s ohledem na kapacity zdravotnického systému. Ukázalo se, že ne všechna opatření jsou (na rozdíl od jara) chápána, ne všechna jsou lidmi akceptována, ne všechna jsou účinná nebo dostačující a ne všechna jsou adekvátní. Vysoká nálož viru v populaci stála život mnoho lidí bez ohledu na přijatá bezpečnostní opatření. Jen v Hrbově, nakolik se ke mně doneslo, zemřeli na covid-19 nebo s covidem-19 (takto pregnantní popis je nutný i pro případy, kdy by nemoc nebyla přímou příčinou úmrtí) dva místní občané.

27. září jsme ještě stihli poutní mši v hrbovské kapli. Ta byla stejně jako svařenovská povolená pouze s nasazenými rouškami.

K tomu se v říjnu konaly ještě krajské volby a volby do třetiny Senátu. A konalo se i druhé kolo voleb do Senátu.

Epidemická situace se v této době spíš zhoršovala, než že by počty nově nakažených stabilně klesaly. Spolu s tím se měnila i platná opatření. A to prakticky jako “na kšandách” – opakovaně povolovala a přituhovala.

V té době mimochodem hasiči převzali nový zásahový automobil. S ohledem na špatnou epidemickou situaci ale nebylo ani pomyšlení k tomu, aby ho řádně oslavili.

Dál taky na přelomu října a listopadu pokračovalo kácení v Hrbově. A začala i výsadba. Po celý rok se ale nekonaly tradiční akce, jako je dětské sportovní odpoledne, nohejbalový turnaj, hasičské závody (tady alespoň většina těch obvyklých soutěží) či Poslední leč. Nevěděli jsme ani, jestli se uskuteční Mikulášská nadílka. Nakonec se ovšem vymyslela bezpečná varianta. Horší už to bylo s rozsvěcením vánočního stromečku nebo veřejnými oslavami konce roku. Nic z toho se nekonalo.

Situaci má zvrátit až všeobecně dostupné očkování, které se podařilo v Česku odstartovat alespoň pro ty nejstarší a nejzranitelnější koncem roku. Na druhou stranu se Vánoce později ukážou jako významný faktor pro nástup další vlny nemoci, která nastane v lednu následujícího roku (ano, tady už využívám toho, že tyto řádky píšu se znalostí dalšího vývoje situace po Novém roce). Co do počtu obětí se tato zimně-jarní vlna ukázala jako jedna z nejvýraznějších. A to i přesto, že za celý rok 2020 evidovali statistici výrazný nárůst počtu zemřelých oproti jiným letům. I tak ale všichni vkládají naděje do toho, že zima 2020/2021 bude s covidovými opatřeními už poslední.