Ilustrační snímek z čs. pohraniční pevnosti; foto: VHÚ, archiv Karel Straka

V září 1938 se vyhrotila situace okolo pohraničních sudetských oblastí, ve kterých německá menšina tlačila na připojení k tzv. Německé říši. Ještě než události vyústily v tzv. Mnichovskou dohodu, pokusili se českoslovenští představitelé zajistit klid v sudetech a zároveň zabezpečit státní hranici proti vpádům vojáků z území tehdy už nacistického Německa a Rakouska. Podrobnosti už popisuje hrbovská Pamětní kniha (kronika) od strany 44.

“Mobilisace! V pátek v noci dne 23. září 1938 nařídil prezident

Ilustrační snímek, mobilizační vyhláška (1938), zdroj: výstava Doteky státnosti (2018)

republiky podle § 23 branného zákona mobilisaci československé branné moci. Povolávají se do činné vojenské služby vojáci do 40 let. Toto opatření učiněno k zabezpečení míru a naší drahé republiky. Z Hrbova odešli v sobotu ráno 24/9: Křeček Václav č. 1, Kubiš Jos. č. 2, Vlach František čís. 5, Bureš Stanislav č. 8, Kuřátko Met. č. 20, Chytka Petr č. 7, Sláma Jaroslav č. 11, Caha Václav č. 13, Strnad Fr. čís. 21, Řezníček Josef č. 24, Hladík Frant. č. 17, Doležal Lud. č. 23, Smejkal Cyril č. 25 a Žák Frant. čís. 26. Už před tím povoláni na cvičení Mejzlík Vinc. ml. čís. 12, Voda Jaroslav č. 16, Sláma Jos. č. 31. Z nepřítomných v Hrbově odešli z čís. 19. Oulehla Vincenc a Oulehla Ludvík.

Většina záložníků se vrátila během října 1938.”

Takto stručně popisuje mobilizaci hrbovská obecní kronika v roce 1938. Ta bude už za necelé dva roky, v roce 1940, uzamknuta na okresním úřadě ve Velkém Meziříčí a nebude do ní smět být zapisováno. V roce 1939 totiž zbytek Československa – respektive jen torzo Česka – bude zabráno nacistickým Německem.

Podrobnější zprávy z předmnichovské republiky ale přináší ještě hrbovská školní kronika od stránky 48 (přináším jen úryvek ze září 1938):

“Září

Další týdny jsou dobou největšího napětí a zkoušky trpělivosti našeho národa, kdy se rozhodlo o osudu pohraničního území. 10. září učinil Dr. E. Beneš projev do rozhlasu. V tomto projevu prezident dokazuje, že novými vládními reformami dosáhne každá menšina v naší republice takového zastoupení ve veřejném životě, jakého jí podle početnosti přísluší. Poukazuje na politickou situaci a nabádá všechny občany ke klidu, pořádku a pokojné práci, neboť klidem u nás jsou mařeny plány nepřítele.

18. září předseda vlády dr. Hodža učinil obsáhlý projev v rozhlase, v němž odůvodnil mimořádná opatření (stané právo v pohr. okresích, kde dochází k stálým incidentům s německé strany), na nichž se vláda usnesla v sobotu 17. IX., odmítl plebiscit a konstatoval, že republiku čeká nejtěžší zkouška – Mussolini pronesl v Trestu řeč v níž pravil, že Italie se už rozhodla, kde bude stát v případě války. Toto prohlášení mělo velký vliv na další vývoj situace. Tentýž den odpoledne i večer radili se v Londýně britští ministři s Daladierem a Bonnetem o požadavcích Hitlerových, které přivezl Chamberlain předtím v pátek 16. IX. z Berchtesgadenu.

19. září: Výsledky londýnských porad, žádající revisi čs. hranic byly zaslány československé vládě, která od dopoledne až pozdních hodin večer se o nich radila s presidentem republiky a koaličními zástupci. Premier francouzské vlády Daladier a ministr. zahr. věcí Bonnet se vrátili z londýnských porad do Paříže.

V úterý 20. září vláda čsl. republiky odpověděla na anglo-francouzské požadavky, odmítla revisi hranic a žádala, aby spor Německa s Československem byl vyřízen podle arbitrážní smlouvy z roku 1925, kterou Německo ani po Hitlerově převratu nevypovědělo a kterou ústně znovu potvrdilo po obsazení Porýní. Téhož dne sovětský svaz odpověděl na dotaz vlády, že bude-li Československo napadeno, zachová se přesně podle platné obranné smlouvy. Hitler přijal v Berchtesgadenu předsedu maďarské vlády Imrédyho a ministra zahranič. věcí Kányu.

Ve středu 21. září francouzský a britský velvyslanec v Praze navštívili o druhé hodině ranní presidenta republiky, oznámili mu, že jejich vlády považují úterní odpověď vlády za nedostatečnou a naléhali na úplné přijetí londýnského plánu. President ihned povolal členy politického výboru vlády, jejichž schůze se skončila před šestou hodinou ranní. O půl sedmé byla schůze ministerské rady, o 9. hod. schůze koaliční dvacítky. Odpoledne oznámil ministr zahr. Krofta francouzskému a britskému vyslanci v Praze, že se vláda podrobila jejich nátlaku. Vyslanci opustili Černínský palác o 17. hodině. Kancléř Hitler odjel do Godesbergu na sjednanou schůzi britského premiéra vlády Chamberlaina. Večer byly v Praze, v Brně a jiných městech demonstrace proti přijetí londýnských návrhů. Proběhly klidně.

Čtvrtek 22. září: Ve všech městech republiky konaly se veliké manifestace pro obranu státu. Občané jednomyslně projevili oddanost hlavě státu a armádě.

Hodžova vláda odstoupila a večer se utvořila vláda nová v čele s generálem Syrovým. Prezident republiky dr. Beneš pronesl o 19. hodině do rozhlasu krátké poselství, v němž občany povzbudil k důvěře a pevnosti a prohlásil, že má svůj plán pro všechny případy. Chamberlain přiletěl do Německa a měl odpoledne rozmluvu s kancléřem Hitlerem v Godesbergu. Polsko činilo vojenské přípravy na československé hranici.

Pátek 23. září: Pokračování v rozhovoru Chamberlaina s Hitlerem, stanovením na 1/2 12. hodinu dopoledne, bylo neočekávaně odloženo. Místo toho vyměnili si oba partneři jen dopisy a Chamberlain oznámil, že se vrátí v sobotu ráno do Londýna. Přesto však měl v noci na sobotu novou schůzku na rozloučenou. Kancléř Hitler mu odevzdal memorandum o definitivních požadavcích Německa vůči Československu – Sovětský svaz upozornil Polsko, že okamžitě a bez výstrahy rozváže s ním smlouvu o neútočení, překročí-li polská vojska československé hranice. U prezidenta republiky se konala porada vlády a koalice. Potom se sešla ministerská rada, která se usnesla, vzhledem k opatřením některých středoevropských států, vyhlásit obecnou mobilisaci do 40 let. Stalo se tak rozhlasem krátce po 22. hodině. Mobilisace měla všude klidný průběh. Občané bez rozdílu stavů a povolání s nadšením nastupují občanskou povinnost. Z Hrbova samého odešlo 20 záložníků v sobotu ráno (pozn. autora – tady se počty liší oproti Pamětní knize, kde jde o 15 branců).

24. září: Chamberlain odjel v sobotu ráno z Godesbergu. Ministr Krofta přijal po 18. hodině britského vyslance Newtona, který mu odevzdal sdělení min. předsedy Chamberlaina o výsledku jeho rozhovorů s říšským kancléřem Hitlerem. V tomto sdělení jsou obsaženy nové Hitlerovy požadavky, přesahující rámec londýnských návrhů. Večer se konaly porady u presidenta republiky. Předsednictvo slovenské ludové strany konalo v Bratislavě schůzi a přijalo za základ jednání s vládou návrh, který dr. Tiso odevzdal presidentu republiky. Italský předs. vlády Mussolini promluvil v Padově a prohlásil, že českoslov. otázka bude řešena do 1. října. Velká Británie doplnila svá dosavadní námořní opatření.

Neděle 25. září: Německé memorandum je v rukou čsl. vlády. Chamberlain byl přijat králem. Schlze britského kabinetu zasedala dopoledne i odpoledne. Ve Francii zasedala odpoledne kabinetní rada, po níž Daladier a Bonnet odletěli do Londýna. Dopoledne radil se Daladier s generálem Gamelinem (pozn autora – tehdejší vrchní velitel fr. vojsk) a ministrem financí Marchandeauem. Mussolini promluvil ve Vicenze, kde útočil na Československo. Předseda britské legie F. Maurice odletěl k říšskému kancléři do Berlína.

V pondělí 26. září dopoledne i večer se konala chůze ministerské rady, jež vydala řadu vyhlášek a zkoumala godesberské memorandum a pak projev říšského kancléře. Také politický výbor koaliční zkoumal memorandum.

Toho dne se konaly porady se zástupci Podkarpatské Rusi. zároveň byl zřízen nejvyšší úřad hospodářský.

Britský min. předseda Chamberlain poslal k říšskému kancléři sira Horace Wilsona, který doručil poselství před projevem říš. kancléře. Říšský kancléř Hitler pronesl po 20. hodině projev, v němž se ostře vyslovoval o Československu.

Chamberlain po jeho řeči prohlásil tisku, že britská vláda považuje se za mravně odpovědnou, aby sliby, které byly dány britské a francouzské vládě, byly dodrženy ve lhůtě tak krátké, jak je rozumně možné, s podmínkou, že německá vláda vysloví souhlas s otázkou transferu cestou vyjednávání a nikoliv silou.

Americký president Roosevelt poslal telegram kancléři Hitlerovi, presidentu Benešovi, Chamberlainovi a Daladierovi, v němž mimo jiné praví: Jménem 130 milionů lidí ve Spojených státech amerických a jménem lidskosti celého světa apeluji na Vás co nejvážněji, abyste nepřerušovali jednání směřující k mírovému, slušnému a konstruktivnímu urovnání sporných otázek. Co nejvážněji opakuji, že pokud jednání pokračuje, lze rozpory usmířiti. Jakmile se však jednou jednání přeruší, zmizí rozum a začne mluviti síla. A síla neznamená žádné řešení pro budoucnost, dobro a lidskost.

Telegram pak líčí strašlivý obraz války, která stojí miliony životů mužů a žen v každé zemi a způsobí úplný rozvrat společenské soustavy. Tento mírový apel byl zaslán také Polsku a Maďarsku.

President dr. Beneš na toto poselství míru hned odpověděl. Rovněž odpověděl říšský kancléř.

Polsko připomnělo Československu, že očekává odpověď na svou notu z 1. září. Předseda britské legie sir Frederic Maurice se vrátil do Londýna.”

Tolik k předmnichovské situaci. Školní kronika období probírá opravdu podrobně, proto se pokusím další výstřižky přinést v následujících dnech a týdnech až do přijetí výsledků Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí.

Hlavním poselstvím tohoto článku bylo ukázat účast hrbovských občanů na tehdy ještě hrdém pokusu o záchranu republiky. Pokud se podrobněji začtete i do informací ze školní kroniky, zjistíte, že českoslovenští představitelé nebyli v jednoduché situaci a přijetí tzv. mnichovského diktátu možná nebyla zdaleka ta nejhorší varianta. S územními požadavky nepřicházelo v té době jen Německo (potažmo Rakousko), ale i Polsko (které ještě ani netušilo, že si je za rok rozdělí Německá říše a SSSR) a Maďarsko.

Tento taktický ústup možná přinesl – aspoň až do 15. března 1939 – ty nejmenší myslitelné lidské a materiální ztráty.