Historie Hrbova

Svůj název obec získala pravděpodobně podle okolního kopcovitého terénu či podle osobního jména. V dochovaných písemných dokumentech je uváděn jako Herbowe, Hrbow, Hiebow, Herbow. V období Protektorátu Böhmen und Mähren byl Hrbov německy označován jako ,,Hrbau” nebo ,,Herbau”.

Stojí na úpatí kopce Strážnice (dnes Hrbovský vrch), který kdysi získal své jméno pravděpodobně proto, že byla odsud v historii hlídána kupecká cesta spojující Čechy a Moravu. Ostatně v okolí se kopců s názvem Strážnice nachází více.

Historické prameny se o osadě Hrbov zmiňují poprvé (dle zjištění v roce 2015) už roku 1296, a to zápisem v jisté listině, která je součástí tzv. Moravského diplomatáře (jde o jakýsi uspořádaný soupis nejstarších listin z území Moravy až do roku 1411). V listině (zdroj: CDM V, s. 46, č. 44. )dle bakalářské práce zde konkrétně stojí, že:

Bravík /Wrebicho/, cúdař (soudce) brněnský, a Přibík Černín [z Popovic]
/Psribcho Scirnisch/ zlistiňují, že před nimi byla učiněna směna mezi abatyší
Gutou /Guda/, převorem a konventem v Oslavanech /Ozla/ na jedné a
urozeným Staníkem /Stanico/ na druhé straně o vsi Vlčetín a Hrbov
/Wulschazin et Herbowe/, a slibují řečené abatyši, proboštu a konventu za
zmíněného Staníka, že budou podle práva urozených po tři léta chrániti a
brániti ves Hrbov proti nápadníkům a žadatelům.

To se stalo konkrétně 22. února 1296, zmíněného Staníka (zřejmě vladyku – dle další absolventské práce zde) bohužel neznáme. Listina ale dokládá existenci Hrbova, zároveň to, že patřil po určitou dobu oslavanskému klášteru (není jasné, jestli před směnou nebo po ní) a zároveň je také vůbec první zprávou o tom, že Vlčatín (tehdy Vlčetín) patřil oslavanskému klášteru (opět – nevíme, zda před směnou nebo po ní).

Další zmínka pochází až z roku 1377. Jde o zápis v tzv. Moravských zemských deskách, což byla jakási obdoba pozemkových knih (nebo i sbírky zákonů), a to výhradně pro potřeby šlechty. Zápis uvádí, že Hrbov patřil pod Meziříčské panství. Tehdy ji zapsal Jan II. ml. z Meziříčí svému strýci Janu III.

Roku 1446 připadla obec Janovi z Lomnice a roku následujícího Janovi z Pernštejna. Roku 1506 se vesnice dostala zpět pod správu Velkomeziříčského panství. V době svého vzniku čítala obec asi 10 obývaných domů. V důsledku třicetileté války jich však po roce 1661 zbyla pouze polovina.

V letech 1667 – 1750 zde měly své domy rody Oulehlů, Doležalů, Večeřů, Nováčků či Hotošů. Některá z těchto jmen mají v obci své nositele i dnes.

Pokud jde o život poddaných, v období kolem roku 1750 museli odvádět vrchnosti činže, a to o svatém Jiří a svatém Václavu. Tehdejší obyvatelé Hrbova měli i povinnost roboty, ta se však lišila podle toho, zda se jednalo o domkáře či o sedláka. Pokud se chtěl někdo práci legálně vyhnout, mohl se vykoupit částkou 80 zlatých. Pokud však nerobotoval a nezaplatil, byl potrestán tělesně.

Roku 1750 se v Hrbově nacházelo 11 domů a roku 1790 jich bylo již 18. V té době zde žilo 133 obyvatel (pro srovnání – v roce 2007 čítá Hrbov zhruba 50 popisných čísel a cca 140 obyvatel s trvalým pobytem v Hrbově).

Rok 1765 se zapsal do dějin Hrbova černým písmem. Přinesl totiž vesnici zkázu ve formě požáru, který zlikvidoval všechny domy v Hrbově. Ušetřen byl pouze dům s číslem popisným 1, který tehdy patřil rodině Štěpánkově (dům, i když ve zchátralém stavu, stojí poblíž požární nádrže vedle kostela dodnes). Na památku toho, že byl statek před ohněm uchráněn, nechal Vavřinec Štěpánek vystavět na Strážnici v roce 1766 kapličku (viz níže a také v sekci ,,Fotogalerie“ na starých stránkách ) s obrazem svaté trojice.Kapličce se nyní říká Křečkova podle posledního člena rodu a zároveň majitele stavení č.p. 1, který o kapličku pečoval. Ten byl v roce 1955 zatčen příslušníky Veřejné bezpečnosti na příkaz okresního prokurátora, obžalován a krátce po odvolání se k jihlavskému krajskému soudu zemřel ve vazební věznici v Praze na Pankráci.

Na staré obecní pečeti byla původně vyobrazena Nejsvětější Trojice (Kristus s Křížem, Bůh Otec s žezlem a Duch svatý jako holubice se svatozáří). Její snímek pořídil v roce 2010 ředitel velkomeziříčské pobočky Moravského zemského archivu v Brně pan Mgr. Martin Štindl, Ph.D. a v roce 2015 mi ji poskytl ke zveřejnění. Jde o exemplář z roku 1766, tedy z roku následujícího tomu, který se stal pro Hrbov poměrně fatální.

Obě vesnice zažily během své historie mnoho požárů. Například při požáru skladu sena 19. 9. 1978 zemřel jeden z družstevníků. Děti, které tehdy docházely do školy do Velkého Meziříčí, dokonce dostaly na zbytek vyučování volno a byly propuštěny domů.

Hrbovští svůj Sbor dobrovolných hasičů založili během druhé světové války v roce 1943. O některých dalších požárech z minulosti se můžete dočíst právě na stránkách sboru.

Politická příslušnost obcí

Za zmínku stojí také politická příslušnost Hrbova a Svařenova v novodobé historii. Do roku 1850 byl Hrbov samostatnou obcí. Mezi léty 1850 – 1884 pak osadou obce Uhřínov. Kronika uvádí, že samostatnou obcí byl Hrbov i mezi léty 1913 a 1980.

Mezi roky 1960 – 1980 patřil k Hrbovu i Svařenov jakožto jeho osada,

občané Svařenova byli proto voleni i do místního národního výboru. Svařenov byl ale k Hrbovu přiškolen už dříve a později s ním začal sdílet i hasičský sbor. Od roku 1980, kdy současně zanikla i zdejší škola, jsou Hrbov i Svařenov místní částí města Velké Meziříčí.

Další zajímavosti

Hrbov měl od roku 1795 také vlastní (starou) školu, postupně se do různých domů stěhovala i hospoda. V obci bývala obecní váha, několik obecních studen, ale třeba i kovárna.

Koncem 19. století postavili Hrbovští spolu se Svařenovskými novou školu. V akci Z si občané vystavěli třeba kulturní dům (zřejmě v roce 1970 nebo 1971 – dle záznamů ze školní kroniky), hasičskou zbrojnici (90. léta 20. století), požární nádrže nebo budovu samoobslužné prodejny. Z někdejšího fotbalového hřiště v roce 2013 postavili multifunkční sportovní areál.

Obecní znak

5. 7. 2003, při příležitosti setkání rodáků, získal Hrbov od církve svůj obecní znak nakreslený malířem Zdiradem Čechem z Kladna.

Brněnský biskup prohlásil roku 1996 prvním patronem Hrbova sv. Václava a druhým patronem sv. Izidora oráče.

Tři černé vrchy (hrby) tedy naznačují název obce, pluh sv. Izidora, meč sv. Václava a červené pole jeho mučednickou smrt. Oranžové pozadí kolem znaku je pozůstatek designu starých webových stránek a časem je odstraním.

Nejedná se o oficiálně Parlamentem ČR schválený znak.

Významní hrbovští rodáci

Podobně jako pro sousední Uhřínov je čest, že na tamějším hřbitově odpočívá významný katolický spisovatel Jan Zahradníček, i Hrbov a Svařenov se může pyšnit několika významnými osobnostmi. První z nich je Jan Sláma, evangelický kněz. Ten se stal učitelem a vychovatelem vnuků Tomáše Garrigue Masaryka – Leonarda a Herberta Revilliodových v Ženevě.

Další osobností je František Alois Sedláček, spisovatel (23. 9. 1854 (nebo 1852) – 21. 11. 1880), který v Hrbově pracoval jako učitel. Narodil se v Karlově v Čechách a v Hrbově prožil celý život až do smrti. Sbíral nerosty pro knihu ,,Mineralogie, petrografie a geognazie” a také pověsti a pohádky (,,Pohádky a pověsti od hor krkonošských”, ,,Národní pohádky a pověsti z okolí velkomeziříčského a jihlavského” z roku 1879). Psal též pedagogicky zaměřené práce jako například ,,Výstrahy v pravdivých příbězích ze života mládeže”). Založil taky časopis “Národ a škola”.

Další osobností je Alois Malec, národopisec a duchovní, který se mimo jiné zabýval kulturou moravských Charvátů (Chorvatů). Podrobnosti k němu zatím nemám, pokusím se je v budoucnu doplnit.

Mezi významné osobnosti musíme zařadit hrbovské členy zahraničního odboje. 6. ledna 1940 odešli strojní zámečník Alois Dvořák z čísla 9 a posluchač univerzity Karel Novotný z čísla 20 do zahraniční armády ve Francii. Po její okupaci se pak přemístili do Anglie.

Alois Dvořák se stal leteckým mechanikem a zpět se vrátil na podzim roku 1945 jako rotný. Obyvatelstvo ho slavnostně přivítalo a při slavnosti vyprávěl své zážitky z války. O jeho dalším osudu už není víc známo, údajně měl opustit republiku v době, kdy byli účastníci západního odboje perzekvováni komunistickou mocí.

Pplk. Karel Novotný, pilot britské RAF, položil život v boji proti fašistickým mocnostem během 2. světové války. Jemu jsem věnoval zvláštní stránku.

Mezi další významné osobnosti bych mohl zařadit například i zdejší kronikáře a učitele, kteří pečlivě zaznamenávali historii, nebo účastníky první světové války. I jim na těchto stránkách už jsem věnoval na těchto stránkách vlastní sekci.

Zajímavosti

• První žárovka v Hrbově se rozsvítila 28. listopadu roku 1930, v tomto roce (na jaře) byl postaven transformátor společný pro Hrbov a Svařenov, elektrifikace byla dokončena někdy v letech 1971 – 1975.
• Kanalizace byla vybudována roku 1937.
• První (a zároveň poslední) obecní posel a bubeník byl ustanoven roku 1941. Byl jím pan Jiří Marek.
  

  Obecní posel a bubeník Jiří Marek

• První telefonní spojení s obcemi bylo navázáno roku 1950 a první telefon býval umístěn v budově školy.
• První prodejna Jednoty byla otevřena v roce 1951 v čísle 32.
• První samoobslužná prodejna byla otevřena r. 1960.
• Rozhlasové vedení bylo vybudováno mezi léty 1976 – 1981. V roce 2015 ho ale město v rámci napojení na městský rozhlas nechalo zmodernizovat. Nyní je rozhlas bezdrátový a v systému je napojena varovná siréna a hláska dešťových srážek.
• První pravidelné autobusové spojení s Velkým Meziříčím začalo roku 1954 (16. 2.).

Vodovod místní postupně stavěli v rozmezí let 1971 – 1975. Součástí systému byl vodojem, který stojí na kopci nad kulturním domem, u řeky Balinky stála také úpravna vody (v místech u Štočkova mlýna – dnes Štolfův mlýn).  V současnosti už úpravna není funkční. Její pozůstatky byly patrné ještě v roce 2000, současný majitel již ale trosky odstranil a nádrže zasypal. Mezi léty 1981 – 1985 byl totiž vybudován vodovodní přivaděč od rybníka Jestřábec a obecní vodovodní síť byla napojena na úpravnu vody Mostiště.

Internetové připojení umožnila digitalizace pevných telefonních přípojek v 90. letech 20. století. Opravdový rozvoj ale nastal až s příchodem malých poskytovatelů, kteří v obci postavili vlastní WiFi vysílače.

Plyn byl do obcí po mnoha průtazích zaveden mezi léty 2006 – 2008.