Historie Svařenova

Obec Svařenov se nachází v těsné blízkosti Hrbova, západně od něj. Název obce pravděpodobně vznikl od slova svářiti se či svár. Dle některých pramenů (kronika obce Lavičky, kronika Stránecké Zhoře) je možné vysledovat alternativní označení obce Svařenov – jsou to různě zkomolené varianty jako např. Svařencov či Svařanov (posledně zmíněná varianta je užívána i v současnosti v hovorové mluvě), v období Protektorátu Čechy a Morava byl zaznamenán v mapách pod označením ,,Swarženow”.

Obec se poprvé v dochovaných dokumentech připomíná kolem roku 1376. Podle tehdejších zápisů patřilo 7 lánů vesnice Přibíkovi z Pohořílek (Pohořílky jsou obec ležící cca 6-7 km jižně od Svařenova). Roku 1390 prodal 5 lánů s pastvinami a lesy Jan z Kozlova Zajíčkovi z Rosičky. Roku 1417 existuje zmínka o mlynáři pod Svařenovem, Matějovi.

Roku 1447 celou ves vlastnil (po období sporů o majetek) Ondřej z Batouchovic.

V roce 1489 Svařenov mimo jiné v důsledku válečných událostí zpustl. Uherský král Matyáš totiž porušil svůj slib, který dal králi Jiřímu, a po jeho smrti za vlády Vladislava II. napadl České země. Tehdy Svařenov úplně vyplenili maďarští vojáci táhnoucí přes území Českého státu. Obyvatelé, kteří přežili, se pak již většinou nevrátili, a tak mnohé vesnice, podobně jako Svařenov, v podstatě zanikly. Až roku 1529 koupil Svařenov a blízký Šiborov (nyní Šeborov, nachází se za kopcem, zhruba 3 km jižně od Svařenova) Jan z Pernštejna. Obě vesnice pak připojil k Měřínskému proboštství a od roku 1559 sdílely osudy a vrchnost se Stráneckou Zhoří (dnes Šeborov patří pod sousední Uhřínov, Stránecká Zhoř je samostatnou obcí a Svařenov tvoří s Hrbovem místní část města Velké Meziříčí), do roku 1591 je Svařenov uváděn jako pustá ves.

Roku 1775 zde bydlelo 12 chalupníků, kteří robotovali od svatého Jiří do svatého Michala. Dochované dokumenty dokládají, že zde žily rody Tomanů, Oulehlů, Čermáků a Vlachů. Na samotě za Svařenovem (za kopcem, na konci obecní asfaltové cesty) býval v 18. století panský dvůr s 9 obyvateli. Přestavěn byl až ve 20. století po odstěhování rodiny Dvořákových. Do té doby tam měl hájenku panský hajný.

Roku 1790 měla ves 17 domů a 147 obyvatel. V roce 1900 stálo v obci 26 domů se 147 obyvateli (pro srovnání – nyní je ve Svařenově zhruba 40 popisných čísel, trvale zde bydlí cca 120 obyvatel).

Mezi léty 1850 – 1960 byl osadou obce Uhřínov, od roku 1960 do roku 1980 pak osadou obce Hrbov a od roku 1980 pak obě obce místní částí města Velké Meziříčí.

Na obecní pečeti z roku 1827 byl vyobrazen býk s nápisem GEMEIND SIGEL SWARZANAVER, novější pečeť z roku 1881 měla ve znaku moravskou orlici s nápisem OBEC SVAŘANOV. Tyto pečetě zatím k dispozici nemám.

 

Svařenovská historie bohužel zatím není příliš zmapovaná. Částečně je na vině fakt, že zřejmě nikdy nebyla samostatnou obcí, ale osadou některých větších sídel v okolí. Nyní ovšem máme k dispozici amatérsky psanou kroniku místním rodákem a několik záznamů právě z politicky nadřízené obce Uhřínov. V brzké době proto doplním některé podrobnosti. Obecně se ale dá říci, že přinejmenším od konce 19. století sdílel některé osudy s Hrbovem. Právě tam byl přiškolen dokonce ještě o 100 let dříve, finančně se později podílel taky na výstavbě Národní školy v Hrbově.

 

Znak Svařenova

O kříži se píše ve velikonoční sekvenci, že právě na něm došlo k zvláštnímu sváru: Smrt a život se střetly, podivný souboj svedly, Pán žití usmrcen vstává živý. Proto má Svařenov hlavní znamení zlatý kříž na modrém poli, které připomíná Vltavu, nad níž se objevilo pět svatojánských hvězd. (pozn. autora – převzato z doprovodného textu ke znaku z webových stránek velkomeziříčského děkanství).

Nejedná se o oficiálně Parlamentem ČR schválený znak, byl Svařenovu věnován během setkání rodáků 5.7.2003 církví podobně jako znak Hrbova.