Za vlády Marie Terezie (vládla od r.1740 do r.1780) došlo v celém Rakouském mocnářství k důležitým změnám. Jednou z nich byla i reforma týkající se školství a to konkrétně zavedení povinné školní docházky.

Hrbovské a svařenovské děti navštěvovaly od roku 1790 (dle lavičské kroniky) školu v sousedních Lavičkách. Děti používaly tehdy k psaní kamínky upravené do podoby tužky a břidlicové tabulky.

Až v roce 1795 byla v Hrbově zřízena provizorní škola, která měla pouze učírnu. Ta zároveň sloužila jako učitelův byt. Škola tehdy spadala pod duchovní správu, až v roce 1868 se dostala pod správu státu. Tehdy přibyla k učírně navíc samostatná místnost pro učitele. Později byl učitelův byt rozšířen ještě o jednu místnost, navíc přibyl sklep a chlév. Budova je navíc pojištěna proti požáru. Tyto informace podal v roce 1883 Leopold Grec, tehdejší správce školy v nejstarší školní kronice.

Nová škola

V roce 1885 rozhodla obecní rada o výstavbě školy nové na místě zvaném ,,Lázniště“, kde stála původně učitelova kaplička z roku 1883. Tam se konaly pravidelné nedělní bohoslužby, protože Hrbov vlastní kapli neměl. Její snímek se bohužel nedochoval, víme jen, že farní úřad musel udělit svolení pro její demolici.

Plány ke stavbě nové školy zpracoval stavitel Raušer z Křižanova, stavbu prováděl Antonín Cikánek z Vel. Meziříčí. Budova se začala stavět na jaře roku 1887, později byla vystavěna navíc letní tělocvična a zahrada kolem školy.

Do základů k její jižní pravé straně umístili 15. května roku 1887 místní občané základní kámen a do něj představení obce vložili schránku se zakládací listinou, dobovými mincemi a časopisy (o tom více níže).

Nová školní budova byla dostavěna v srpnu 1887 a už 31. srpna byla c. k. okresní školní radou schválena. Tehdy měla učírnu pro 70 dětí, dvě světnice, kuchyni, dvě komory, sklep a chlév. 9. října téhož roku nechali Hrbovští a Svařenovští školní budovu posvětit.

Celkem stála 8000 zlatých, z toho určitou část zaplatil i Svařenov, který o svolení musel požádat svou nadřízenou obec Uhřínov. Konkrétně šlo o částku 800 zlatých s tím, že si peníze musel Svařenov vypůjčit (uvádí protokol obecního výboru v Uhřínově z 9. června 1887).

Škola byla postupně modernizována, rozšiřována a doplňována o nové vybavení. Správci školy, kterým bude věnována také část této stránky, organizovali často kulturní akce. Zejména divadelní představení, maškarní karnevaly pro děti a podobně. Škola se bohužel stávala i nástrojem totalitních ideologií. Ukazuje to hlavně školní kronika z druhé světové války, žáci byli například nuceni oslavit narozeniny Adolfa Hitlera, učitelé zase museli výuku přizpůsobit nařízením německé okupační moci a vyloučit některé ideologicky “nevhodné učivo”. Náznaky cenzury obsahuje ale i kronika z první světové války nebo z období socialistické republiky.

Zánik školy

Roku 1980, kdy současně obě vesnice ztratily samostatnost, byla škola pro nízký počet žáků uzavřena. Do té doby se ve škole vystřídalo mnoho učitelů, kteří se též starali o kulturu v obci. I jejich seznam se pokusím na těchto stránkách zveřejnit.

Hrbovská škola sloužila od roku 1989 do r. 1992 jako internát učňovského střediska ve Velkém Meziříčí a po určitou dobu fungovala také jako ubytovna pro školu v přírodě. Od roku 1992 pak byla využívána ke komerčním účelům až do konce roku 2003 – jako provozovna na šití oděvů. Od začátku roku 2004 byla budova bývalé školy bez užitku. Město Velké Meziříčí ji v říjnu roku 2006 prodalo paní Daně Cejnkové a následně dalšímu majiteli, panu Fialovi.

V roce 2019 budovu – po letech chátrání – někdejší školy koupil bývalý motocyklový závodník Ivo Kaštan. Dům zrekonstruoval a v létě roku 2020 v něm otevřel restauraci s penzionem.

Schránka s pamětní listinou

V roce 2015 jsme já, badatelka Marie Gálová a členové komise pro místní správu studiem kronik nezávisle na sobě zjistili, že při slavnostním zahájení stavby 15. května 1887 byla do základního kamene vložena zakládací listina, několik mincí a dobové časopisy pro budoucí generace. Pátráním na místě jsme 17. září 2015 za laskavého svolení majitele budovy zjistili, že je možné a reálné, aby se schránka v základech nacházela i teď. 13. dubna 2016 zorganizovali členové místní samosprávy doslova pátrací akci. Protože majitel budovy neměl zájem událost příliš propagovat, na místě byl přítomen pouze předseda komise pro místní správu Vladimír Sedláček a amatérský pátrač s detektorem kovů pan Adam. Později se k hledání postupně připojili i další občané a událost zachytili na fotografiích. Po několika falešných stopách nakonec kolem 19. hodiny objevili opracovaný základní kámen, ve kterém byla umístěna skleněná lahev a srolované dobové noviny. Lahvička velikosti zhruba 10-15 cm obsahovala zřejmě 2 mince a značně zvlhlý, zašpiněný a složený papír.

22. 4. 2016 zástupci místní části přinesli nález do muzea ve Velkém Meziříčí, kde za účasti odborníků a zástupců médií (reportáž pořadu Události v regionech České televize najdete tady) nález prozkoumali. Ze školy se tedy nakonec podařilo získat základní kámen spolu se skleněnou lahvičkou, několika mincemi a fragmenty zakládací listiny školy a dobových novin – šťastnou shodou okolností Hlasu z pátku 22. dubna 1887. Noviny tedy vyšly přesně před 129 lety.

Listiny je velká škoda, bohužel působením vlhkosti špunt roztrhl hrdlo lahve a ta samá vlhkost pak zničila i listinu. Lahvička obsahovala alespoň dobové mince – zlatník, čtvrtzlatník, dvacetikrejcar, desetikrejcar a pětikrejcar jakožto stříbrné mince. Vedle nich byly v lahvičce i mince měděné.

Pod odkazem tady najdete fotogalerii snímků, které pořídili sami nálezci během pátrání po schránce. Tady a tady navíc najdete i videa.

Přestože listina i noviny byly léty působení vlhkosti zničeny, členové komise pro místní správu plánovali zachovat v obci alespoň základní kámen. To se podařilo, kámen ale využili znovu jako časovou schránku. K příležitosti 130. výročí otevření nové školy schránku zakopali na obecním pozemku před kulturním domem a označili místo velkým kamenem s pamětní deskou.

Zdroj informací: vlastní pátrání, Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, pracoviště Velké Meziříčí, obecní a školní kroniky