Je velikonoční – tzv. Svatý týden. A s ním se pojí řada křesťanských i předkřesanských tradic. Třeba škrkání. Tak jako každý rok začíná na Zelený čtvrtek večer (v Hrbově v 18 hodin, ve Svařenově v 19 hodin) a končí až na Bílou sobotu. Škrká se vždy ráno (v Hrbově v 6, ve Svařenově v 7 hodin), v poledne a večer (opět v 18/19 hodin). Poslední škrkání, pokud si dobře pamatuji, bývá v sobotu v pravé poledne.

Pokud si nepamatujete text říkanky, která se obvykle na několika zastaveních recituje, tady je:

My, kdo ráno / My poledne / My klekání zvoníme,
tím památku činíme.
Že Kristus pán za nás umřel
a na kříži za nás pněl.

Smrt přehořkou podstoupil,
by nás hříšné vykoupil,
všechny naše nepravosti
ráčil na sebe vzíti.

Proto, milý křesťane,
modli se Anděl Páně.
Aby nás pán Bůh zachoval
na přímluvu Marie.

A proč se vlastně škrká (hrká)? V předkřesťanské tradici to bylo třeba kvůli odhánění zlých duchů. Příchod křesťanství tradici pojal jako příležitost k projevení smutku z ukřižování Ježíše Krista. Během zmíněných tří dnů totiž nezvoní kostelní zvony a říká se, že “odletěly do Říma” – pro požehnání svatého otce. Víc o pověstech o zvonech najdete zde. A trochu z historie hrbovských zvonů zase zde.